1932 SK Polaban Nymburk - 2012 NED Hockey Nymburk - 80 let ledního hokeje v Nymburce

Kvůli kolenu ukončil před dvěma roky kariéru, letos hrál Petr Ulrych play off extraligy

27. 07. 2011

Minulou sezónu začal ve druholigovém Nymburce, pokračoval v prvoligových Benátkách a nakonec skončil v extraligovém Liberci.

20.07.11 | Autor: Libor Kult, článek převzat z www.hokej.cz

Život občas člověka překvapí v negativním i pozitivním smyslu a dokáže psát velmi zajímavé příběhy. Ten spojený s obráncem Petrem Ulrychem (na snímku) se nevyhne příměru pohádkový. V létě 2009 se totiž liberecký odchovanec rozhodl definitivně a oficiálně seknout s hokejem, když mu bylo teprve dvaadvacet let. Trápilo ho zraněné koleno i další potíže. „Musel jsem na druhou operaci a taky se objevily problémy s registrací,“ ohlíží se v současnosti čtyřiadvacetiletý zadák, který se z hokejového prostředí nakonec vytratil pouze na jednu sezonu. V té minulé se postupně prokousal z druholigového Nymburka přes prvoligové Benátky nad Jizerou až mezi vyvolené Jiřího Kalouse, kouče libereckých Bílých Tygrů. V Česká pojišťovna play off pak naskočil do šesti střetnutí. „Něco takového jsem absolutně nečekal,“ přiznává v tuto chvíli už šťastný a veselý Petr Ulrych.

Dobrou náladu však neměl vždy. Fakt, že už nikdy nebude hrát hokej a nemožnost sportovat ani jinak, nesl podle vlastních slov dost nelibě. „Po druhé operaci, která proběhla v září roku 2009 jsem byl na všechny hnusný a úplně vyřízený,“ vzpomíná.

„Tehdy mě psychicky nad vodou držely mamka a přítelkyně. Sedět zavřený doma a nic nedělat, nikomu nepřidá,“ váží si podpory nejbližších, kteří mu pomohli překonat těžké období. Jakmile dokončil rehabilitaci, našel si práci a začal si zvykat na život bez nejrychlejší kolektivní hry světa.

Jenže na Petra Ulrycha se usmálo štěstí. Dostal příležitost v Nymburce, kde si svými výkony vysloužil pozornost trenérů v Benátkách nad Jizerou, odkud už pak chyběl jen krůček na úplný vrchol.

Během sezony 2009/2010 jste kvůli zranění neodehrál jediný zápas. Co se přihodilo, že jste tak dlouho marodil?
„Abych pravdu řekl, v létě 2009 jsem v podstatě oficiálně ukončil kariéru kvůli problémům s kolenem. Ty se táhly delší dobu. Vše vrcholilo v nějakých patnácti letech, kdy mě kloub bolel víc a víc, ale ortopedové mi říkali, že je to dané tím, jak rostu. Já jsem však neměl pocit, že by ta bolest souvisela s tímhle. Když mi bylo zhruba sedmnáct, šel jsem na rentgen k doktoru Kratochvílovi v Liberci, který mi oznámil, že mám koleno úplně v ´hajzlu´.“

Jak zněla diagnóza?
„Prasklina přímo na kloubu bránila výživě kolena, takže během operace mi pan Kratochvíl koleno navrtal tak, aby se znovu prokrvovalo a v podstatě po letech zase čerpalo látky z mého vlastního těla, které do té doby vůbec nedostávalo. Poměrně rychle jsem se zotavil a vrátil se k hokeji. Jenže postupně se situace znovu zhoršovala, až se to vrátilo do starých kolejí. Tehdy jsem šel z Jablonce nad Nisou do Benátek nad Jizerou na zkoušku, jenže jsem nemohl ani pořádně běhat. Pan Salanský mi zařídil vyšetření u doktora Nepraše v Plzni a ten mi dal koleno kompletně do pořádku.“

Bylo náročné smířit se s tím, že hokej už nikdy hrát nebudete?
„Jednoduché to nebylo. Hlavně ve chvílích, kdy jsem chodil do práce a potkával kluky, kteří pořád hráli. Ani měsíce bezprostředně po operaci nebyly snadné. Léčení šlo pomalu, protože zásah do kolena byl poměrně velký. Dva měsíce jsem musel chodit o berlích, kloub otékal pomalu do velikosti mého stehna. Zhruba tři čtvrtě roku jsem bojoval de facto sám se sebou.“

Zmínil jste práci. Prozradíte, co jste dělal?
„Jakmile začalo koleno normálně fungovat, sepsal jsem životopisy, posílal je do firem a chodil na pohovory. Nejprve jsem pracoval jako dělník v továrně u pásu, potom jsem prodával vybavení a oblečení na hory. Tehdy jsem pochopil, že za třináct tisíc měsíčně bych sebe, manželku a dvě děti neuživil. Navíc by u toho na mě řval šéf, že jsem špatně složil krabici nebo něco podobného.“

Přestože jste považoval svou kariéru za ukončenou, objevil jste se na začátku sezony 2010/2011 v dresu druholigového Nymburka. Popište, jak se vše seběhlo...
„Na základě zkušeností s prací jsem překopal svůj život a rozhodl jsem se, že se zkusím vrátit. Neměl jsem angažmá ani smlouvu, ale práci jsem pustil a šel na led s mladými hráči Liberce. Přivydělával jsem si stavěním lešení, což jsem bral jako posilovnu. Pan Netík mi dal šanci v Nymburce a já hned věděl přesně, co chci. Bez váhání jsem přijal, abych aspoň někde hrál.“

Jenže ve druhé lize jste absolvoval jen dvanáct utkání, v nichž jste jednou skóroval a přidal šest asistencí...
„Najednou přišla nabídka trénovat s Benátkami, kde jsem asi zaujal, protože jsem začal pravidelně hrát. Byl jsem šťastný, že jsem měl smlouvu a vydělával jsem pravidelně tak, že jsem s tím vyšel, když jsem si příliš nevyskakoval. Ta částka byla podobná jako v mé druhé práci.“

Ovšem z první ligy jste ještě v průběhu sezony nakoukl do Tipsport extraligy, kde jste stihl tři duely základní části, v nichž jste vstřelil premiérový gól, a ve vyřazovacích bojích jste chyběl jen v jednom ze sedmi čtvrtfinále. Vybavíte si pocity, když jste poprvé vstupoval do kabiny libereckého áčka?
„Byla to naprostá euforie. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Vlastně dodneška mi to nedochází. Už jsem byl smířený, že hokej hrát nebudu, a najednou jsem seděl ob jedno místo vedle Petra Nedvěda, s nímž jsem se někdy v deváté třídě fotil, když přijel z New York Rangers. Tehdy přišel na náš trénink, z každým se vyfotil a ještě se nám podepsal s věnováním. Já přišel se sklopenou hlavou a šoupal jsem nohama. Jen jsem ho pozdravil a podal mu ruku. Bylo to pro mě něco jako jet přímo do New Yorku.“

Stihli jste si o starém setkání promluvit?
„Já myslím, že si to ani nepamatuje, ale říkal jsem mu, že mám pro něj jednu pěknou fotku. Jenže nakonec jsem ji do kabiny nepřinesl. I proto bych si rád v příští sezoně vybojoval místo v Liberci, abych tenhle malý rest smazal a fotku donesl.“

Takže sezonu začnete v prvoligových Benátkách nad Jizerou?
„Přesně tak. Sice jsme se dohodli na nové vylepšené smlouvě směrem k Liberci, ale v tuhle chvíli řadím mezi své priority poprat se o místo v základní sestavě Benátek, kde taky panuje velká konkurence. Jdu do toho s pokorou a skromností.“

Nicméně obhajovat vydobytou pozici bývá složitější, než ji získat, když začínáte od nuly. Souhlasíte?
„Máte pravdu. Za ten rok jsem udělal několik skoků, které bych jako mladší nejspíš nezvládl. Ale získal jsem obrovské životní zkušenosti, které mi pomohly vše zvládnout, takže věřím, že se mi to povede i nyní. Už půjdu do všeho s lepším pocitem. Přece jen v minulé sezoně se na mě někdo mohl dívat skrz prsty. V tomhle je hokej nevyzpytatelný. Teď bude má pozice lepší. Mám obrovskou chuť, nejraději bych hrál hned teď.“
Doporučujeme: Světelná reklama | Klimatizace