1932 SK Polaban Nymburk - 2012 NED Hockey Nymburk - 80 let ledního hokeje v Nymburce

Martin Ševc si šampionát vychutnal z hlediště, narození syna mu ve Švédsku změnilo život

24. 06. 2011

rozhovor převzat z www.hokej.cz

Progresivní obránci jsou žádaným zbožím všude ve světě, ani český hokej jich nemá nadbytek. Ti nejlepší se prosadí do NHL, ruské Kontinentální ligy, případně do jiné přední soutěže v Evropě. To je případ i Martina Ševce, odchovanec Nymburka prorazil mezi elitu v Kladně, nyní už má za sebou třetí sezonu ve švédském Färjestadu. Povedly se nad očekávání, šikovný bruslař s kvalitní rozehrávkou a střelou získal dva mistrovské tituly, ten poslední letos na jaře. "Oslavy byly pokaždé krásné. V Karlstadu není v podstatě nic jiného než hokej, lidé naším úspěchem strašně žili," říká.

Švédská elitserien je považována za ligu hodně podobnou NHL, však tam také zámořské kluby vydatně loví posily. Ševc ovšem podobnou nabídku nedostal. "Jsem už věkově starší hráč, nemám pro NHL perspektivu. Kdyby mi bylo o něco méně, a někdo měl zájem, šel bych to zkusit. Nerad bych si jednou vyčítal, že jsem to neudělal. Teď už ovšem s ničím podobným nepočítám. Ve Švédsku jsem spokojený po hokejové stránce i z hlediska soukromí.

Zatímco doma se o něm až tolik neví, na severu Evropy platí za hvězdu. Mnozí považují Ševce za nejlepšího zadáka uplynulého ročníku švédské elitserien, někteří tamní novináři se divili, proč někdejší hokejista Kladna není v české reprezentaci. Ševc si za národní mužstvo zahrál, ale jen coby záskok za zraněné Židlického se Škoulou. "Byl jsem zrovna doma asi týden, v sobotu mi zavolal můj agent Aleš Volek, jestli bych nepřijel na nedělní zápas Českých her do Brna," vzpomíná.

Souhlasil, i když už měl po sezoně a několik dní nestál na bruslích. "Ale výstroj jsem měl doma, takže jsem jel. Stihl jsem rozbruslení, pak zápas. Nakonec i přípravu proti Kanadě v Praze. Následně jsem z týmu vypadl, ovšem já s tím tak trochu počítal. Martin Škoula měl problémy poté, co ho narazil jeden z Rusů, nevědělo se, jak bude vypadat tříslo Marka Židlického. Nebýt toho, za nároďák bych nehrál," dodává.

Ve Švédsku máte velký respekt, ale reprezentace o vás delší dobu neprojevila zájem. Čím si to vysvětlujete?
"Tohle je otázka pro trenéra. Já se snažím hrát co nejlépe, ostatní nezáleží na mně. Co jsem slyšel, zájem tam v sezoně nějaký byl. Říkal mi to pan Hadamczik, pan Lener prý hovořil s naším koučem. Nevím, jakou přesně uslyšel odpověď, jednou jsem měl určité zdravotní problémy. Neřeším to. Když mě trenér bude chtít, kdykoli rád přijedu. Pokud se nikdo neozve, věšet se nebudu."

Byl jste před rychlým nástupem do zápasu Českých her nervózní?
"Ani ne. Bral jsem to s nadhledem. Ve Švédsku jsem začal brát hokej trošku jinak. Celá ta minulá sezona mě dost změnila, vyšla totiž jak hokejově, tak po stránce soukromí. S manželkou se nám narodil syn, najednou jsem si uvědomil, že jsou i další věci na světě. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale hokej pro mě od té doby není na prvním místě. Takže jakmile se naskytla možnost hrát v Brně, řekl jsem si: fajn, jedu, co hrozného se může stát? Snažil jsem se předvést kvalitní výkon."

Nepomyslel jste tajně na nominaci do Bratislavy?
"S tímhle jsem nekalkuloval. Bylo mi jasné, že jakmile se dva jiní obránci uzdraví, pojedou oni. Víceméně jsem byl připraven, že po té Kanadě skončím. Ale na šampionát jsem se nakonec podíval. Jako klasický divák. Už dřív jsem se domlouval s Dominikem Graňákem a Richardem Lintnerem, že se na jaře potkáme v Bratislavě. S manželkou a synem jsme tam vyrazili, byli jsme nejdřív Bratislavě, potom ve Vídni. Na mistrovství světa jsem viděl náš zápas s Dánskem, Dominik Graňák mi pak sehnal i vstupenku na utkání Slováků s Rusy."

Fandil jste v hledišti?
"No jasně. Měl jsem štěstí na pěknou podívanou, kluci hráli proti Dánům výborně. Vůbec jsem si neříkal, že jsem mohl být na ledě mezi nimi. Kdybych se dostal do nominace, zbyla by na mě pozice sedmého nebo osmého beka. Moc bych si nezahrál, bylo lepší, že tuhle šanci dostal například Jakub Nakládal - mimochodem výborný obránce. Nasál atmosféru, viděl, jaké to je na nejvyšší úrovni. V kariéře mu to pomůže."

Na jaře jste uzavřel třetí sezonu ve švédském Färjestadu, soudě podle ohlasů a statistik byla vaše nejúspěšnější. Máte stejný pocit?
"Mám. Všechno nám vyšlo skvěle. Já měl tradičně pomalejší začátek, ani nevím, proč to takhle bývá každým rokem. Až do listopadu to nebylo pravé ořechové, pak jsem se ovšem dostal do pohody a cítil se skvěle. Možná to souviselo s tím, že jsme čekali narození syna. Člověk je dost nervózní, připravuje se na to, nemá úplně čistou hlavu. Ale pozvolný vstup do sezony měl celý tým. Nicméně nikdo nepanikařil. Věděli jsme, že to hlavní přijde až v play off."

Tohle trošku připomíná časy vsetínské hokejové dynastie. Dopita a spol také žhavili motory postupně.
"Je to možné. Na podzim má každý dost sil, rozdíly se mažou později. My sice měli docela mladé mužstvo, ale ti kluci už mají leccos za sebou. Do poloviny sezony jsme se drželi do šestého místa, pak jsme šli nahoru. A nakonec z toho byl titul. Řekl bych, že nás zdobila velká psychická odolnost."

Zůstáváte v klubu dál?
"Ano, mám ještě smlouvu. Loni jsem podepsal na dva roky, není důvod něco měnit. V Karlstadu jsme spokojeni. Z kádru sice odešly některé opory, nebudou Saša Salák, obránce Junland, útočníci Sjögren ani Axelsson. Ale myslím, že pořád máme hodně kvalitních hráčů. Novinkou je výměna trenéra. Skončil Tommy Samuelsson, což jsme trošku tušili. Byl na něj velký tlak, odešel do Vídně. Místo něj převzal tým Niklas Czarnecki, co byl dřív v Brynäs. Vůbec ho neznám, dosud jsme spolu nemluvili. Ani ještě nevím, kdy se mám přesně hlásit před další sezonou. Nejspíš koncem července."

Färjestad má poslední dobou skvělé výsledky. V čem je největší kouzlo klubu?
"V silném týmu, v tradici. Organizaci vedou někdejší skvělí hokejisté jako Hakan Loob, Thomas Rundqvist, byl tam trenér Tommy Samuelsson. Navíc hokej je v Karlstadu pro fanoušky vším. Měli jste to vidět při oslavách titulu. Večer po posledním zápase jsme seděli s rodinami a sponzory, druhý den proběhla akce s lidmi ve městě. Jeli jsme autobusy na tamní náměstí, které bylo úplně plné. Zaujalo mě, že jsem cestou viděl třeba lidi ve věku 65 nebo 70 let. Měli na sobě dresy, užívali si to. Je krásné, když vidíte, jakou radost jsme udělali lidem starší generace. Jak to všechno s námi prožívali."

Říkal jste, že se vám s manželkou narodil během sezony syn. Byl jste u porodu?
"Byl, samozřejmě. Chystali jsme se na to delší dobu, termín nám stanovili na začátek prosince. Švédsko je mimo jiné skvělé tím, že tam je kladen velký důraz na rodinu. Takže když v klubu zjistili, že se nám porod blíží, okamžitě mě pustili. Nejel jsem na dva zápasy ven, po narození syna jsem měl pět dní volna. Vždycky jsem jen zašel na zimák říci, co je nového, jinak jsem se mohl starat o rodinu. To víte, byli jsme v očekávání, naše první dítě... Ale všechno dopadlo dobře."

Zvládáte roli tatínka? Umíte třeba přebalit?
"No jasně, tohle jsem dělat hned, jak se malý narodil. Ivča byla po porodu dost slabá, musel jsem se postarat. První den byl vlastně celý na mně. Když mi dřív dávali nějaké děcko do náruče, bál jsem se, aby mi nevypadlo, byl jsem opatrný. Možná i trošku nejistý. Jakmile ale máte své dítě, je to úplně jiné. Neměl jsem vůbec žádné obavy, syna jsem vzal úplně automaticky. Teď se pokaždé strašně těším domů. Dítě vám změní život, ve Švédsku jsme to pak najednou měli úplně jiné. Jsem si jistý, že se to odrazilo i na mých výkonech. Všechno jsme zvládli, manželka i syn jsou zdraví, zbavili jsme se určitého napětí. A pak - doma si s malým skvěle odpočinu. Dřív člověk pořád přemýšlel o hokeji. Teď mám jiné starosti a radost. Chodil jsem na zimák s čistou hlavou."

Předpokládám, že si užíváte i letní pauzu doma v Čechách.
"Manželka sice byla s malým dvakrát doma během sezony, ale to hlavní nás čekalo až na jaře. Všichni chtěli syna vidět, navštěvovali jsme příbuzné, známé, kamarády. Je to fajn. Na žádnou větší dovolenou jsme nejeli."

Už se naplno připravujete na novou sezonu. Zachoval jste stejný model tréninku jako loni?
"Čtvrtým rokem makám u kondičního kouče Lukáše Stránského. Poznali jsme se kdysi přes agenta. U Lukáše se připravoval Roman Červenka, jehož také zastupuje Aleš Volek. Slovo dalo slovo, pustil jsem se do toho a musím říci, že mi to s Lukášem vyhovuje. Občas si dáme i bojové umění, o čemž Lukáš říká, že to mám za odměnu. Příprava je pestrá, ani jeden rok z těch čtyř nebyl stejný. A to se mi líbí. V sezoně jsem se cítil fyzicky dobře, vím, že mi to prospívá. Nerad navíc trénuju sám. Bydlím v Nymburce, do Prahy to není daleko."

Sledoval jste na dálku, co se dělo v Kladně? Klub zhruba před dvěma měsíci svírala docela velká nejistota.
"Samozřejmě se zajímám, věděl jsem, co se psalo v novinách. Něco mi řekli kluci z týmu, když jsme se potkali, ale oni také neměli moc přehled. Sami nevěděli, co bude. Záleželo na panu Jágrovi starším, na Jardovi Jágrovi a na městu. Teď se zdá, že bude všechno v pohodě, což je moc dobře. Za Kladno jsem hrál od sedmé třídy, mám ke klubu vztah. Bylo by hrozné, kdyby tam špičkový hokej skončil."
Doporučujeme: Světelná reklama | Klimatizace